V tomto období končí nadýchané a bohatě řasené šaty. Korzety, které deformovaly ženskou postavu, nahradila novinka v podobě podprsenky, což bylo pro dámy velice uvolňující oproti těsnému a nepříjemnému sešněrování. Spodničky nahradilo takzvané kombiné. Do této doby šaty měly dvě vrchní části živůtek a sukni. Nově vznikají šaty, které jsou z jednoho kusu látky nebo jen působí dojmem, že jsou tyto dvě části spojené dohromady. Oděvy byly spíše jednoduché, splývavé a dávaly možnost více zdůrazňovat křivky ženského těla. Při zdobných prvcích na šatech se dávala přednost geometrickým tvarům. Zdobné prvky byly silně ovlivněné stylem art deco. Tento styl vychází z pozdní secese a zrodil se ve 20. letech 20. století ve Francii. Vyznačuje se jednoduchostí, elegancí a ornamentálností. Tuto módní revoluci, také ovlivňoval rozšiřující se filmový průmysl. Nové trendy byly šířeny i v módních časopisech jako Vogue (Amerika) a Gazette du Bon Ton (Francie)
Vzhled ženy se výrazně změnil. Jeho inspirací se stala hlavní postava La Garçonne z románu Victora Marguerita (1922). Žena zde byla vzdělaná, pracovala, řídila auto, kouřila, sportovala a užívala si milostných dobrodružství.
Typické módní znaky 20. let 20. století
Šaty se nejvíce vyznačují sníženým pasem. Sukně sahající ke kolenům byly většinou rovné a ty, které sahaly ke kotníkům, byly nabírané. Strohé, splývavé a jednoduché střihy zdůrazňovaly ženskou postavu. Zdobícími prvky byly nejčastěji flitry a třásně. Módními barvami byly šedá, béžová a hnědá. Nenápadné barvy měly způsobit to, že muže upoutala sama žena než její róba. Ke krátké si dáma vzala boty s kulatou špičkou a k dlouhé sukni si vzala boty s hranatou špičkou. Tím, že se zkrátily sukně, se rozvíjí módní rozmanitost i v obuvnictví.V této době vznikl trend takový, že si ženy nechávaly ostříhávat své krásné dlouhé vlasy na krátké tzv. mikáda nebo účes „na kluka“. Vlasy byly uhlazené, kopírují tvar obličeje. Ideálem byla malá hlava,dlouhá šíje a klučící postava. Drahé šperky nahradila bižuterie. Klobouky byly ve tvaru nejčastěji zvonu, tak aby kopírovaly tvar hlavy a měly zakrývat obočí. Líčení si vyžadovalo červenou rtěnku, světlý pudr, růž na tváře, obočí vytrhané do tenké linky a oči obtažené černidlem. V sekci spodního prádla se nacházely kalhotky, punčocháče v tělové barvě, podprsenky s plochým střihem, které nebránily většímu pohybu jako korzety a novinkou se stalo tzv. kombiné, které se nosilo pod jednoduchými šaty.
Mezi hojně používané materiály patřili hedvábný krepdešín,samet, vlněný žerzej, hedvábí a šifon.
Styl dvacátých let ovlivňovaly umělecké směry jako například.: kubismus, futurismus, dekadence, avantgarda a exotismus.
Hospodářská krize v roce 1929 opět způsobila menší pokles v odbytu odívání. Z úsporných důvodů si ženy začínají šít doma a do módy se vrací zpět dlouhé sukně.
20. léta jsou ukázkou lidské touhy po životě. Po první světové válce si lidé uvědomili, jak je lidský život křehký a pomíjivý. Rodí se nové umělecké směry, které pomáhají vidět život z jiné perspektivy a hlavně dávají možnost si jej co nejvíce vychutnat.
Paříž se nechává inspirovat černošskými hudebníky, především odvážnou tanečnicí Josephine Baker, jež během tančení charlestonu prezentuje krátké zdobené šaty se šňůrkovou aplikací.
Svůj byznys začíná ve 20. letech rozjíždět Jeanne Lanvin, vyučená kloboučnice, která navrátila šatům ženskou linii, sukním přidala cípaté konce, navrhovala krátké večerní šaty a nezapomínala ani na doplňky či dekorace do interiéru.
Další výraznou návrhářkou doby byla Madeleine Vionnet, která se proslavila speciální technikou šikmého střihu. Vytvářela minimalistické, nadčasové modely, nejčastěji z lehkého hedvábí doplněné o vrstvení.
Nesmíme samozřejmě zapomenout zmínit Gabrielle Chanel, o které bychom ovšem mohli vyprávět hodiny. Důležitým byl její inovativní přístup k materiálu – začala využívat do té doby skoro neznámou pleteninu (žerzej), dále anglický tartan, vlněný tvíd či umělé hedvábí a vytvořila celou kolekci pro ženy. Proslavila se také malými černými, které dodnes nemohou chybět v žádném dámském šatníku.
